Sorry, this entry is only available in Czech. For the sake of viewer convenience, the content is shown below in the alternative language. You may click the link to switch the active language.
Jana Bernartová je absolventkou Ateliéru vizuální komunikace – digitální média pod vedením Stanislava Zippeho Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci (2007) a nyní zde působí jako pedagožka. V průběhu studia prošla rovněž Ateliérem fotografie a intermediálních přesahů Ľuba Stacha na Vysoké škole výtvarných umení v Bratislave (2006–2007) a Ateliérem intermédií Václava Stratila na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně (2007–2009). Své umělecké vzdělání zakončila v roce 2013 absolutoriem doktorandského studia v Ateliéru supermédií Federica Díaze na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Tématem její disertační práce byl umělecký projekt Generování textů o generativním umění.
Bernartová pracuje s novými médii. Dlouhodobě se zabývá estetikou digitálního světa, fascinuje ji například digitální komunikace a s tím související přenos dat, který je nedílnou součástí našeho všedního života. Autorka sleduje předem stanovená omezení, technické limity, ale i neočekávané chyby a pracuje s nimi jako s předobrazy pro svá díla. Ta mají vizuální i nevizuální podobu. Existují ve formě softwaru, videí, projekcí, tisků, light boxů, objektů i strojově provedených výšivek prezentovaných na výstavách nejčastěji jako site-specific instalace, které mají mnohdy své pokračování v on-line verzi a přesahují tak rovněž fyzický prostor galerie.
Dílo Jany Bernartové bylo představeno na mnoha kolektivních i samostatných výstavách, například na samostatné výstavě v Oblastní galerii Liberec (Nula jedna, 2018), v Pragovka Gallery Entry (Sound and Look of No Wood, 2018), ve VIDEO NoD v Praze (Možnost zobrazení, 2018; Neomediální koexistence, 2014), v Galerii města Blanska (~ 430–500 nm, ~ 700–600 THz, 2018), v Altánu Klamovka (Výchozí nastavení, 2017), v Galerii SPZ (Poměr, 2016). Její práce byly prezentovány v rámci skupinových výstav například na výstavě Ještě jednou, prosím, Telegraph Gallery, Olomouc, 2021, Etcetera Gallery v Brně (Oeil de Perdrix, 2018), v Galérii Jozefa Kollára v Banské Štiavnici (#OK / XII. Trienále malého objektu a kresby, 2018), v Národní technické knihovně v Praze (Supernova, 2018), v Topičově salonu v Praze (Zaostřeno na neurčito, 2017; CRASH TEST 2012: Ne/přizpůsobiví 2012), v Galeria BWA v Jelení Hoře (Místo, 2017), v Severočeském muzeu v Liberci (Back to the Future, 2016), v Galerii kritiků v Praze (Krajino=malba, 2015; Theatre Mundi 2, 2011; Hloupé a chytré, 2010; Urban Kiss, 2009), v Kunsthalle Košice (Ze středu ven – Umění regionů 1985–2010, 2015), v Galerii hlavního města Prahy (Koriandrový tunel, 2014), v Centru současného umění DOX v Praze (Control in Exile, 2011), v New Gallery London v Londýně (Otherness Exile, 2011), v Galerie die Aktualität des Schönen v Liberci (Náhodné setkání, 2007; Zippeho žáci, 2006) ad.
Jana Bernartová patří k autorům, s nimiž galerie Kvalitář spolupracuje dlouhodobě. V roce 2013 jí galerie Kvalitář uspořádala samostatnou výstavu s názvem Turingův test v podmínkách imitační hry. Nejnovější práce pak představila v Kvalitáři v rámci výstavy Minimal Difference, společně s Pavlem Mrkusem a Václavem Krůčkem.
Jana Bernartová žije a pracuje v Praze a v Liberci, kde pořádá festival umění ArtWeek Liberec.