Tectonic Heat

Letní sezónu v galerii Kvalitář zpravidla věnujeme novým objevům z řad mladých autorů – v tomto případě se setkají dvě umělkyně z odlišných disciplín. První z nich je malířka Julie Kopová, absolventka pražské Akademie výtvarných umění, která postupně prošla ateliéry Jiřího Sopka, Roberta Šalandy a Vladimíra Skrepla. Druhá autorka Gréta Kušnírová je studentkou Ateliéru keramiky a porcelánu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze pod vedením Milana Pekaře. 

První styčný bod propojující tvorbu obou umělkyň se může jevit jako zřejmý, neboť se dotýká formálních aspektů jejich výtvarného projevu. Pokud však nahlédneme do uměleckých strategií těchto autorek detailněji, nalezneme paralelní roviny na hlubší úrovni. V případě gestických tahů štětcem Julie Kopové můžeme být svědky určité rytmizace či repetice, která malbám dodává silný expresivní ráz. Tato tendence vychází z primárního inspiračního zdroje autorky, kterým je krajina. Ta však není zobrazována doslovně mimeticky, ale de facto čistě abstraktně. V krajině se málokdy nacházejí solitérní body – rytmizaci můžeme nalézt v každé louce, vodní hladině, lese i litosférické desce. I tyto spodní vrstvy krajiny (desková tektonika, kolize hornin, teplo a tlak) jsou pro Julii Kopovou silným zdrojem inspirace, zejména pak v jejím posledním cyklu. Dojmy z geologických jevů však metamorfuje duchovním a femininním způsobem do abstraktních kompozic. Zajímavá na její tvorbě je také interdisciplinarita, kterou do svých maleb přenáší z oblasti hudby, poezie nebo filozofie.

Tvorba Gréty Kušnírové se během jejího studia keramiky soustředila zejména na tři oblasti – urny, vázy a vytlačované objekty. Povrch všech těchto “nádob” byl jasně definován velkou barevnou diverzitou a odvážnou volbou sytých odstínů glazury. Tvar i barva má v případě keramiky svá velice specifická kritéria, neboť původní vize díla musí počítat s proměnou, kterou způsobí jeho výpal. Na této jasné závislosti stojí celá historie keramických disciplín, jež jsou vždy spojené s pálením v peci. Je to právě vysoká teplota, která umožňuje tomuto prastarému materiálu vysokou pevnost a v případě glazování i odolnost vůči vlhkosti. Rukopis glazování Gréty Kušnírové je na první pohled lehce identifikovatelný svou lehkostí a pestrostí, kterou se snaží narušit zažité představy o užitých předmětech. 

Syntéza přístupů obou autorek nám dává možnost nahlédnout do barevného a odvážného světa výrazných tvarů. Jak bylo však na začátku zmíněno – to, co se může na první pohled jevit jako čistý formalismus, ve své hloubce někdy uchovává cosi mnohem složitějšího a komplexního, což je právě případ tvorby Julie Kopové a Gréty Kušnírové.