Taxonomia

Výstavy, které v galerii Kvalitář otevírají rok 2023, se zaměřují na objektovou tvorbu. Tou první je sólová expozice sochaře Jana Kováříka, jenž je velmi výraznou a silnou osobností české sochařské scény. Jeho organické pojetí objektů vychází z hluboké snahy o porozumění trojdimenzionálního tvaru jako takového. Své realizace soustředí do dvou oblastí, a to na volně stojící plastiku a závěsný nástěnný reliéf. Podstatnou částí jeho práce je umísťování soch do veřejného prostoru.

„Na základě principu přírodního výběru se nezdá být nepravděpodobné, že všechny organismy, které kdy na této planetě žily, mohou pocházet z jediné prapůvodní formy.“

Pokud chceme dekódovat vizuální klíč vzniku sochařského díla Jana Kováříka, musíme nejprve blíže nahlédnout k prvnímu pomyslnému genealogickému stromu jeho tvorby. Byla to botanika, fascinace organickými strukturami i snaha o chápání přirozených procesů, které stály na počátku jeho primární inspirace. Schopnost ustrnout v čase, pozorovat a následně tuto pozměněnou informaci přenést do metamorfovaného kontextu je základním pilířem sochařských intervencí Jana Kováříka. Stěžejní pro něj byla také observační zkušenost dějů v trávě, pěstování plísní nebo chov krevet v akváriích, která jsou uzavřeným ekosystémem s vlastními kauzálními zákony. Socha je výsostnou disciplínou výtvarného umění právě díky formování komplexního trojdimenzionálního tvaru. Jedním z nejdůležitějších aspektů Janovy tvorby je fakt, že vychází z ruční modelace základního objektu, jehož následný povrch je opět ručně pokreslen. Společným jmenovatelem těchto soch je bezesporu snaha o formální čistotu tvaru, která má velice často sofistikovaně evokovat tvarosloví přirozeného světa, ať už se jedná o strukturu mikro, či makrokosmickou. Molekulární souvztažnosti, buněčné dělení nebo atomární uskupení jsou totiž mnohdy k nerozeznání od vesmírných mlhovin či galaxií. Právě tuto měřítkovou pluralitu můžeme nalézt v tvorbě Jana Kováříka. Nejsme si jisti, co přesně socha zobrazuje, zda se jedná o zmenšený model existujícího organismu, nebo naopak zvětšenou strukturu buněčné úrovně. Jistí si však můžeme být tím, že stojíme tváří v tvář snaze o rozluštění kódu geniální spletitosti přirozeného světa.