Penmanship

Výstava s názvem „Penmanship“ představuje tvorbu dvou malířů, Tomáše Absolona a polského autora Cezaryho Poniatowského. Pozvání Cezaryho je výsledkem hledání podobného principu uvažování o obraze, s nímž ve své tvorbě přichází také Tomáš. Oba autoři se pohybují na pomezí předmětné a abstraktní malby jako polohy vhodné pro zachycení svého vztahu k realitě a odpovídající jejich uchopení dvojdimenzionálního díla. Absolon představuje novou, pro výstavu připravenou sérii obrazů a kreseb. Tvorbu Poniatowského reprezentují různě staré práce, aktualizované instalací s provedením nástěnných maleb. Spojujícím momentem je způsob zacházení s obrazem podobný komponování plakátu a jeho estetice. Jednoduše řečeno, díla sestávají z obrazového motivu, typografie, barevných ploch a někdy dekorativních prvků. Přenesení struktury plakátu na obraz (včetně pro plakát typické práce s textem/informací) se stává nástrojem pro rychlé a jasné vyjádření.

Název výstavy „Penmanship“ se do češtiny překládá jako kaligrafie, umění krasopisu. Význam tohoto slova je však obecnější, opírá se o rukopis jako o vyjádření určité osobnosti a odlišnosti, a to ne nutně na rovině kaligrafie. Právě typografie a užívání ručně psaného písma je nejmarkantnějším prvkem výstavy Absolona a Poniatowského.Obecně je obliba typografie a písma patrná u celé generace umělců spojená s abstrakcí. Různorodost přístupů představuje například Aaron-Gaerber Maikovska, Florian Meisenberger, Julie Mehretu, Kerstin Brätsch (DAS Institut), David Ostrowski, Stefan Sander či generace malířů narozená v 50. letech 20. století – Albert Oehlen, Christopher Wool, Jonathan Lasker, Clen Crosby, Amy Sillman, atd. U některých výše uvedených umělců je písmo či znak těsně navázáno na kresbu, která se stává významotvorným prvkem v hierarchii obrazu. Stopy po rychlém provedení připomínají automatické psaní nebo bezvýznamné čmárání (Ostrowski, Mehretu, Maikovska) podobně jako šmouhy po prstu při přejíždění po ploše chytrého telefonu nebo ipadu, či malování štětcem v grafickém programu (Oehlen, Meisenberger, Brätsch).

V případě Absolona jde o práci s fontem a pozadím (např. Bar Mauri; Madrugada III, oboje 2016), které jsou inspirovány mimo jiné prostředím barů na Mallorce. „Snažím se vyhýbat surreálnosti tím, že nad věcmi přemýšlím jako nad plakáty. Tahle pravidla mi dávají určité limity, kam až chci zajít,“ popisuje své pojetí Absolon, který také v současné době pracuje na vlastním fontu. U Poniatowského některé struktury připomínají staré softwarové prostředí a grafické programy z 90. let 20. století včetně nabízených základních prvků – kruhů, elips, šachovnice, vlnovek atp. (Bolest hlavy, 2016; Weltschmerz / Světabol, 2016). „Písmo nebo typografie v mých obrazech někdy představuje nihilistický, kýčovitý komentář k situaci, ale také se stává, že se scénou na obraze neexistuje žádná jasná souvislost. Během skicování a sbírání nápadů nashromáždím různá slova. Někdy je typografie uspořádána jako součást struktury scény, někdy je spontánně a instinktivně přidána. Funguje to jako text na plakátu na ulici, který může být zároveň neviditelný. Povaha typografie mých obrazů je tedy velmi ambivalentní.“ říká Poniatowski. Příběh jeho děl je surový a asketický a rozpracovává snadno rozpoznatelný princip komiksu a ilustrace. Poniatowského postava evokující bájnou figuru „minotaura“ je symptomaticky zvolenou alegorií na divnost a odcizení v dnešní společnosti. Stejně tak dobře může připomínat animovaného králíka Bugs Bunnyho, a to zejména ve variantě Weltschmerz (2015) v jeho tradiční poloze, kde leží s mrkví v ruce. Namísto zeleniny je zde do ironického kontextu položen klasický obraz. „Vím, že postavy na mých obrázech připomínají minotaura (inspiraci čerpám z mnoha příběhů, pop kultury, historie), ale já v nich vidím spíš člověka s obrovským úsměvem. Moje tvorba je založena na mnoha skicách, znacích, které si rychle kreslím do skicáře. Do mobilu si stahuji hodně fotografií z internetu. Je to jako encyklopedie šílenství a podivnosti. Počítač také používám při práci na nových dílech. Někdy usiluji o malování velmi automatickým způsobem jako grafický tisk.“

Tomáš Absolon (* 1987, Uherské Hradiště) Autor je absolventem ateliéru kresby, školy Jiřího Petrboka na pražské Akademiii výtvarných umění. v současné době žije a pracuje na Mallorce.

Cezary Poniatowski (* 1987 Olsztyn, Polsko) Autor je absolventem ateliéru grafiky Akademie Sztuk Pięknych ve Varšavě. Žije a pracuje ve Varšavě.