Monochrom

02 09

24 11

2022

Monochrom

Atsuo Hukuda, Shuhei Fukuda

Kurátor Michal Škoda

Tématem výstavy je monochrom, jejž uchopují na základě osobní zkušenosti, a nabízejí díla, která ač se nevyznačují znaky narativnosti, mají schopnost hlubokého sdělení.

Atsuo Hukuda (1958) je ovlivněn 60. a 70. léty, zejména tendencemi minimalismu a konceptualismu. Jeho tvorba se po desetiletí točí kolem snahy o spojení východní tradice se současnými aspekty umění západního. Při tomto hledání nachází staré materiály, které byly dlouho odsunuty stranou hlavního proudu, jako například lístkové zlato a stříbro či japonský lak uruši, jejichž prostřednictvím zkoumá identitu japonského umění.

Dílo, které přiváží do Prahy, bylo poměrně náročné na výrobu, neboť jeho základem je hadí kůže (černá a bílá), jež se pracně zpracovává, stříhá na čtverce 3 x 3 cm, poté vyztužuje látkou a skládá do velkých formátů. V některých případech ji Hukuda kombinuje s plátkovým zlatem nebo nechává vyniknout její samotnou strukturu pomocí vosku. Tento již poměrně vzácný materiál autor zvolil v rámci tradice, která se váže k období Tumulus (Kofun), kdy právě had byl jedním z votivních darů v rámci pohřbívání.

Další práci, kterou zde Atsuo Hukuda představuje pod názvem „Zhu“ neboli „Rumělka“, charakterizuje červená (rumělková) barva a váže se rovněž k tradicím období Kofun. Červený pigment byl často aplikován do rohů mohyl nebo s ním byly mohyly dokonce vymalovány a sloužil jako konzervant amuletů a špatností. Autor využívá tuto barvu při tvorbě šesti lakovaných maleb, na něž použil pigment z okinawského korálu. Jedná se o barvu speciální, kterou nelze uměle reprodukovat.

Kofun je označení pro část japonské historie, jež spadá do období 250 až 538 n. l. a bývá zařazována do většího celku nazývaného Jamato. Tento název pochází z pojmenování megalitických hrobek či mohyl, které byly v této periodě stavěny. Lišily se tvarem a velikostí podle toho, kdo v nich byl pohřben. Pro méně významné osoby to byly kofuny s půdorysem čtverce či kruhu, členové panovnického rodu byli pohřbíváni převážně v kofunech s neobvyklým půdorysem připomínajícím klíčovou dírku a někdy obehnanými jedním nebo i více vodními příkopy.

Shuhei Fukuda (1997) rovněž vychází z tradice japonského umění, a to především malby. Zajímá se o vztah mezi hmotnou proměnlivostí a vnitřním světem v rámci procesu stárnutí.

Do Kvalitáře přiváží práce z cyklu, kterému se věnuje poslední dva roky. Základem těchto děl je stříbrná fólie, jež prošla chemickou reakcí a jejíž proměna je závislá od reakce kontaktu se vzduchem. Pozornost zaměřuje na přírodní jevy, které jsou základními prvky života. Zkoumá svůj vlastní přístup ke světu za použití tradičních technik a materiálů.

Ve své tvorbě využívá japonského papíru a plátkového stříbra jako základu díla sestávajícího z monochromatických ploch, které podléhají fyzickým a klimatickým podmínkám konkrétní geografické lokality. Tento proces mu umožňuje analyzovat, jak čas spolu s okolním prostorem zasahují do proměny díla, jeho fyzických i vizuálních podob. Estetická změna je konstruována jako výsledek souhry mezi krajinou, prostředím a vlastním materiálem, tedy listem stříbra.

Autor k tomu uvádí: „Každé dílo je připomínkou toho, co jsem v přírodě během výrobního procesu zažil a vnímal. Rád bych zdůraznil, že tak jako se pomalu objevuje příroda a krajina, i obrazy se nám postupně odhalují ve své celistvosti. Moje vnímání a paměť jako mentální nástroje mi umožňují zaznamenávat a uchovávat prožitky a konstruovat dočasnost ze součtu našich zkušeností. V posledních letech jsem se ve své práci odkazoval na japonské koncepty ‚mono no aware‘ a ‚hakareta mono no sensibility‘. Aniž bych byl vázán náboženstvím nebo vírou, vyjadřuji překvapení, dojetí, lásku a melancholii z pomíjivosti života. Jde o ryze lidské emoce, které přesahují povrchnost a jsou si vědomy dočasnosti.“

Pro Fukudovu práci je velice důležitým aspektem běh času. Aby pochopil, jak jeho plynutí dílo mění, studuje změny fyzikálních procesů s ohledem na materiál, jeho výslednou podobu a místo, kde dílo vzniká.

Výstava MONOCHROM je komorním vhledem do současného japonského umění. Setkáváme se s díly nepodléhajícími módním trendům, s díly umělců, otce a syna, kterým se daří velice citlivě intervenovat do daných prostorů a vytvořit prostředí naplněné tichem, krásou a klidem.

Vernisáž se koná v rámci mezinárodní galerijní výměny v oblasti současného umění SUMO Prague 2022 | CO-EXIST a výstava bude probíhat v rámci mezinárodního festivalu PRAGUE ART WEEK 22.