Minimal Difference

Výstava tří autorů, Jany Bernartové, Václava Krůčka a Pavla Mrkuse se zabývá, prostřednictvím site-specific instalací, proměnou zrakové zkušenosti. Jednotícím tématem výstavy je vnímání jemných, lidským okem sotva postřehnutelných nuancí, jejichž výsledkem jsou minimální proměny v obraze.

Motivem výstavy, který propojuje práci tří suverénních autorů je minimální diference, tedy jednoduše přeloženo do češtiny minimální rozdíl. Rozdíl může být výsledek v odčítání, nebo rozdíl množin, pokud se rozhodneme toto slovo interpretovat univerzálně – matematicky a logicky. Právě tak ke své práci přistupuje i Jana Bernartová, která se řadí mezi přední české autory dlouhodobě pracující s novými digitálními médii. V nadcházející výstavě se věnuje zkoumání možností reprodukování digitální barvy na různých digitálních nosičích. V důsledku převádění barvy mezi několika médii vzniká proměnlivé rozostření. Bernartová používá matematickou logiku o několika proměnných, které umožňují abstraktní manipulaci s danou modrou barvou a dannými médii.

„Zajímá mne jakési „rozostření“ média, kdy z původního tradičního pigmentu pořízením záznamu utvářím digitální barvu, která je závislá na příslušné technologii. Pro výstavu Minimal Difference v Kvalitáři jsem připravila sérii světelných boxů, které jsou výběrem ze streamované databáze.“ vysvětluje Jana Bernartová.

Pokud je východiskem práce Jany Bernartové, exaktní zkoumání, Václav Krůček naopak našel minimální diferenci v náhodě a v nepředvídatelnosti okolního prostředí. V jeho závěsném obrazu-objektu hrají podstatnou roli souvztažné nahodilé jevy, ty se ovšem neobjevují bez příčiny. Obrazy na transparentním materiálu jsou definovány, jak přirozeným, tak umělým osvětlením, předchozím postupem – nanášením emulze i úhlem pohledu diváka.

„Přístup, který jsem zvolil je tentokrát více malířský a baví mě, protože svou roli tady hraje náhoda. Nevím, kam jednotlivé kapky emulze dopadnou a jejich zmnožení světlem na stěně je proměnlivé a pro mě překvapující. Posuny stínů jsou neočekávané posuny minimálních diferencí.“ dodává Václav Krůček, který společně s Janou Bernartovou patří k autorům, se kterými galerie dlouhodobě spolupracuje.

Třetím autorem jehož práci na skupinové výstavě uvidíte je Pavel Mrkus. Jeho tvorba se dlouhodobě vztahuje ke společenským procesům a technologickým postupům globalizovaného světa, které konfrontuje s vysokým kánonem duchovna či staré spirituality. Ve své práci pro výstavu Minimal Difference se orientuje na rozdíly, jež jsou nepostřehnutelné pro lidské chápání, ať je to například měřítko času, či makro měřítko globálních změn, nebo naopak na nepostřehnutelné mikro změny v našem nejbližším prostředí. Tento rozdíl upozorňuje na stále ještě všudypřítomnou antropocentrickou vizi vnímání skutečnosti, na ztráty přirozeného vnímání a jejich dvojsečnou nahraditelnost, za pomoci nových technologií.

„Objevují se různé teorie a návrhy návratu k přírodě. Jedním z nich je například vize popsaná v knize Internet zvířat německého autora Alexandera Pschery o postupném protkávání přírody datovou sítí, všude a komukoli dostupné online sledování chování zvířat a rostlin. To má pomoci člověku znovu se napojit na ztracené schopnosti orientace ve ztracené krajině. Princip oddělení, odstupu člověka – vědce – od zkoumaného subjektu, který umožňuje exaktní poznání, se ukázal být dvousečným. Zdá se, že kolik vědomostí touto cestou získáváme, tolik schopností na druhé straně ztrácíme. Minimální diference by tedy mohla být reflexí těchto nepatrných vztahů, linek vláken, která nás stále ještě propojují s živým světem.“

K výstavě vychází autorská knížka, kterou připravila Monika Čejková.

Jana Bernartová (*1983, Liberec) je absolventkou Ateliéru vizuální komunikace – digitální média pod vedením Stanislava Zippeho Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci, kde nyní působí jako pedagožka. V průběhu studia prošla rovněž Ateliérem fotografie a intermediálních přesahů Ľuba Stacha a Ateliérem intermédií Václava Stratila. Své umělecké vzdělání zakončila v roce 2013 absolutoriem doktoradského studia v Ateliéru supermédií Federica Díaze na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Bernartová pracuje s novými médii. Dlouhodobě se zabývá estetikou digitálního světa, fascinuje ji například digitální komunikace a s tím související přenos dat, který je nedílnou součástí našeho všedního života. Autorka sleduje předem stanovená omezení, technické limity, ale i neočekávané chyby a pracuje s nimi jako s předobrazy pro svá díla.

Václav Krůček (*1955, Ostrava ) Krůčkovy práce se vztahují k médiu malířství, k roli tradičního závěsného obrazu a jeho zobrazivé funkce. Od počátku devadesátých let pracuje s bílými kovovými a syntetickými mřížkami, které instaluje na bílou zeď. Prostřednictvím přirozeného či umělého osvětlení dosahuje projekce stínů nebo, pokud je mřížka ze zadní strany opatřena barvou, barevného obrazu. Kovové mřížky, ve skutečnosti prefabrikovaný materiál, Krůček většinou systematicky modifikuje prostříháváním a ohýbáním, aby tak umocnil optický účinek výsledného díla. Od roku 2012 souběžně pracuje na videích, v nichž statické záběry rozvíjí téma vnímání jemných nuancí. Výsledkem jsou minimální proměny v obraze, které jsou téměř nepostřehnutelné bez zklidnění diváka.

Pavel Mrkus (*1970, Mělník) je absolventem Ateliéru skla pod vedením Vladimíra Kopeckého na Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (1995) a Institutu ekumenických studií na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy (1999). Společně s Danielem Hanzlíkem vede ateliér Time-Based Media na Fakultě umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Mrkus ve své tvorbě pracuje zejména s novými technologiemi. Dlouhodobě se zabývá audiovizuálními projekty, při kterých využívá digitální obrazové a zvukové prostředky často ve vztahu ke konkrétnímu místu.