Bezbarvý Houser

S potěšením zveme na druhé vystoupení Milana Housera v Kvalitáři. Po společné výstavě s Petrem Dubem, Janem Plecháčem, Josefem Mladějovským a dalšími na jaře letošního roku vystavuje nyní Houser sám dva okruhy svých prací: nové obrazy z Bílé série a vybrané práce menšího formátu z cyklu Kaluže. Formát pláten i postup pomalého zasychání barev zůstává, nově dochází k narušení jindy na první pohled dokonale hladkého povrchu plátna či k vytváření jakýchsi druhotných fólií.

Pro Housera charakteristické lité barvy, jejichž základem je speciálně vyráběný lak, tentokrát nezískaly pouze svůdně uhlazenou podobu. Povrch nejen praská, ale také přesahuje mimo prostor plátna, pokouší se z vymezeného rámu uniknout a pramínky barvy vytékají vně obrazu. Několik pláten z cyklu Kaluže, které vznikly přímo pro současnou výstavu v Kvalitáři, autor prořezal a pronikl tak pod povrch barevné hmoty. Výrazné narušení hladké dokonalosti v Kalužích je svým způsobem vyvažováno cukrárenskou barevností smetanových tónů krycích barev, které zněžňují podstatu Bílé série. Jemnost doplňuje a zároveň stojí v protikladu k brutálnímu a uspěchanému zacházení s nestálou hmotou pomalu tvrdnoucí barvy.

Uvažovat o Houserových plátnech jako o malbě je veskrze problematické – tradiční práce se štětcem a vytváření linií zde totiž chybí. Houser originálním způsobem zhmotňuje zkušenost dějin umění. Geometrické uspořádání obrazu něčím připomíná minimalistické instalace Donalda Judda či mystická plátna Marka Rothka. Rozřezání ukazuje k obrazům Lucia Fontany a práce s barvou připomíná stejnou měrou strategie akční malby či abstraktního expresionismu jako neosobního konstruktivismu. Jen s obtížemi můžeme totiž mluvit o malbě, aniž bychom si právě u vystavených obrazů intenzivně neuvědomovali, že nic takového dnes již neznáme. Středem zájmu již není gesto malíře, ale samotný materiál a světelné vlastnosti barev.

Milan Houser (*1971) žije a pracuje v Brně. V 90. letech vystudoval na Akademii výtvarných umění v Praze. Rok strávil v Ateliéru monumentální tvorby profesora Aleše Veselého. Paralelně se sochami a objekty určenými pro galerijní i veřejný prostor se od roku 2000 věnuje také experimentům s malbou. Od roku 2010 je děkanem Fakulty výtvarných umění při Vysokém učení technickém v Brně. Mimo jiné je zastoupen ve sbírce Národní galerie či Muzea města Brna.