Rozhovor Oldřicha Th. Uttendorfského s Janem Dotřelem 


JD: Jedna z důležitých uměnovědných debat spočívá v estetickém rozdílu mezi přírodní a  uměleckou krásou. Ve Vaší sbírce vidíme střet přírodnin s uměleckými díly, kdy mnohdy  obtížně rozeznáme co je co. Je pro Vás tento dialog důležitý?  

 

OT: Přiznám se, že nevím proč je moje tendence právě tato. Velice prahnu po poznání a mám pocit, že  tento proces mohly ovlivnit již prenatální procesy. Zároveň považuji za silný faktor, že jsem se  narodil v Indonésii, kde můj tatínek pracoval pro Tomáše Baťu. Tamní podmínky pro život a vjemy  disponují neuvěřitelnou paletou barev, struktur i vůní. To se samozřejmě týká i exotické přírody,  která ve mne svou živostí a bohatstvím vyvolala celoživotní pokoru a vášeň po porozumění.  Budování mé sbírky celé začalo na základě úcty ke stvoření, ať už se jednalo o to přírodní, nebo  umělecké.  

 

JD: Pokaždé, když se vidíme, vnímám s jakou intenzitou pozorujete svět kolem nás. Vaše sbírka  obsahuje více než 20 různých oblastí od umění starověkých civilizací, přes primitivní kultury,  až po současné umění. Máte určitou preferenci, nebo je oblast Vašeho zájmu a soustředění  takto široká?  

 

OT: Těžko bych dokázal určit pouze jednu oblast, kterou bych upřednostňoval před ostatními.  Důležitější, než samotné rozřazení do kategorií má pro mne význam jednotlivý předmět bez  nutného kontextu. Nepotřebuji, aby byl objekt zájmu vzácný, nebo drahý, ale musí ke mne  promlouvat zcela specifickým jazykem. Pokud bych však měl jmenovat, nikoli vyzdvihnout určitý druh umění, kterým moje sběratelská vášeň začala, zmínil bych africké umění. V době, kdy jsem  začal sbírat, byla jeho cena velice dostupná (oproti dnešním turbulentně rostoucím cenám). Co  ovšem cením na tomto umění “primitivních” kmenů nejvíce, je jeho velká míra abstrakce i  estetické hodnoty zároveň. Přestože bych měl v současné době spíš sbírkové předměty prodávat,  místo jejich nákupu, v posledních čtyřech měsících, jsem nakupoval opět právě africké umění.  

JD: U jistých Vašich akvizic je obtížně chápatelné, že si je jedinec může pořídit. Jako příklad  můžeme zmínit lidské ostatky, svaté relikvie, vzácné zvířecí taxidermie, nebo opravdu  prastaré umění. Jak akvizice takto delikátního druhu probíhá?  

 

OU: Akvizice takto vzácných, či podivných sbírkových předmětů probíhá úplně stejně jako toho  nejobyčejnějšího zboží. Podstatnější je, jak s těmito předměty následně zacházíte. Velice mi záleží  na jejich vzájemných kombinacích a kompozicích. Raději než obecný popis Vám uvedu jeden z  mnoha příkladů. Nedávno jsem si pořídil monumentální sochu lva, který je inspirovaný slavným  lvem na Piazza San Marco v Benátkách. Tomuto lvu jsem vložil do tlamy úplně obyčejnou hostii  (což by u mne, coby u jedince vychovaného ve velice přísném křesťanském internátě mohlo  znamenat herezi). Pro mne tento akt však leží mnohem více v rovině poznání. V mé sbírce  naleznete vzácné předměty poměrně vysoké hodnoty, které jsou však kombinovány s těmi  zdánlivě bezcennými, obě pro mne mají úplně stejně důležitou hodnotu.  

 

JD: Jak byste definoval svůj vztah ke kráse? Vaše sbírka disponuje neuvěřitelně velkým  množstvím překrásných objektů, které jsou však kombinovány s naturáliemi, kabinetními  kuriozitami a uměleckými díly, které spadají více do kategorie dekadence.  

OU: Krásu považuji za subjektivní kritérium, které vychází z lidských pocitů. Všechny předměty mohou  být v harmonii se světem a proto být krásné. Žena, hudba, kterákoli část přírody, to vše může být  překrásné. Možná raději, než sběratel bych byl možná cestovatel, hlavně kvůli potenciálu  objevovat co nejvíce doposud neznámé krásy. Krása jako hodnota je pouze jednou z mnoha,  která mne zajímá. Svůj zájem bych však neomezoval na určité kategorie, zajímá mne naprosto  všechno (možná s výjimkou moderních monochromatických děl, těm plně nerozumím, přestože  moderní umění miluji). Pokud moje sbírka obsahuje lidské preparáty, mnohdy i hrůzostrašné věci,  není to kvůli koncentraci bizarností, ale pouze odraz mé touhy po poznání. 

 

JD: V dějinách umění probíhala výrazná diskuze, zda se může na materii vázat duch, neboli zda  má umělecké dílo schopnost nést něco podobného jako je aura předmětu. Vaše sbírka  disponuje velkým množstvím předmětů velké duchovní hodnoty jako svatá písma, talismany  a unikátní objekty, které prošly rukama možná už tisícům lidí. Dýchá na Vás význam, či tíha  tohoto duchovního kontextu?  

 

OU: Ano s tímto zajímavým kontextem pracuji, ale spíše v podvědomě. Ke všem předmětům, které  jsou součástí mé sbírky chovám velkou úctu a u jejich vnímání prožívám silnou kontemplaci a  zastavení. Opět však nemohu říci, že bych silně rozlišoval mezi například egyptským sarkofágem,  lidskou lebkou, nebo kteroukoli přírodninou. Vše se nachází v krásné pluralitě světa kolem nás a  to je potřeba respektovat.