Winter Selection 2021

Eva Eisler , Vladimír Véla, Martin Matoušek, Jiří Matějů, Jan Poupě, Benedikt Tolar

8. 2. – 24. 3. 2021

Kurátor: Jan Dotřel


„Neexistují krásné povrchy bez děsivé hloubky.“

Friedrich Nietzsche

Současná výstavní strategie i samotná výstava Winter selection stojí na základě propojování autorů, které naše galerie Kvalitář zastupuje, s těmi, kteří jsou pro naši galerii i její koncepci noví. Zaměření galerie dlouhodobě mapuje českou nefigurativní malbu, což je mantinel, který jsme se nyní rozhodli překročit. Ovšem nikoli násilným způsobem, nýbrž pozvolnou cestou přerodu. 

Pokud bychom chtěli pro šestici vystavených autorů najít jednotící téma, byla by to kromě vzájemné vizuální harmonie bezesporu imerzivní introspekce a duševní hloubka. Každý z autorů hledá svůj způsob analýzy, jak vizuálně rozumět světu, a každý svým specifickým způsobem zrcadlí svůj neklid a touhu po poznání. 

Venuše Evy Eisler, tedy volné skleněné plastiky, vybízejí k ponoření do naší lidské primordiální minulosti, k samotnému základu lidství a reprezentaci lidské postavy. Žena je výsostné téma výtvarného umění i jeho odvěkou inspirací. Žena hypnotizuje, zneklidňuje a okouzluje.

Expresivní malířská forma Vladimíra Vély je hlubokým svědectvím nekontrolovatelných záhybů lidského podvědomí. Tvar obsažený v jeho práci se postupně rodí, formuje, či zhmotňuje do figury. Někdy o své podstatě prozradí jen určitou část, jindy vůbec nic. 

Pro Martina Matouška je často výchozím bodem umělecké reprezentace krajina. Nikoli pouze jako malířská veduta, ale krajina duchovní, krajina univerzální, do které se můžeme nekonečně propadat. 

Jiří Matějů a jeho práce je hloubková analýza tvaru a formy par excellence. Autor se snaží neustále ptát a vnořovat se do podstaty bytí, které  popisuje pomocí číselných vztahů, vlnění a barvy. Jeho práce, stejně jako filosofie sama, by se dala zahrnout pod pojem zbožnost tázání. 

Rozkrytí toho, co znamená geometrizovaný tvar, perspektiva, či základ lidského vidění, jsou tíživé a hlubinné otázky, jimž Jan Poupě zasvětil svůj profesní život. Malby, před kterými stojíme, nabízí možnost imerzivního pádu do geometrické formy skutečnosti a vybízí k divákově odvaze se k tomuto skoku odhodlat. 

Hloubku v případě intermediálního umělce Benedikta Tolara můžeme spatřit zejména v širokém repertoáru jeho vnitřní imaginace. Na rozdíl od krále Midase, který měnil vše na co sáhl v neužitečné zlato, Benedikt Tolar mění mnohé věci běžné denní potřeby v nevšední umělecká díla s vysoce imerzivním potenciálem.

Vystavení autoři si jsou v mnohých případech vizuálně nepodobní, přesto se mohou napojit na jednu harmonickou vibraci hlubinného přístupu k rozumění našeho světa. Při průchodu výstavou si může divák všimnout postupné emergence reprezentace lidské postavy, která je nyní v galerii Kvalitář k vidění vůbec poprvé. Možná i příhodně se nejedná o postavu dospělé ženy či muže, ale dítěte…

Jan Dotřel – kurátor výstavy

Foto: David Růžička