SPACE / art, design, architecture and science

skupinová výstava

6. 12. - 31. 1. 2020

Kurátor: Jan Dotřel


„Jsem jako dítě, které nikdy nevyrostlo. Stále se ptám jak a proč. Příležitostně najdu odpověď.“

Stephen Hawking

Vesmír je konstantou, mírou, základem všeho i věčnou otázkou. Údělem lidstva je hledat, tázat se po podstatě a zkoumat vše, co je kolem nás. Jeden z přístupů k otázce a hledání odpovědí nabízí královská disciplína velikánů – věda. Cestou k podstatě může být také způsob tvorby na základě reflexe, či nápodoby – umění. A na počátku umělecké tvorby i vědeckého zkoumání stojí otázka – zbožný základ filosofie.
Náš domov – Sluneční soustava je po všech stránkách záhadný systém, který ukrývá světy, o jejichž podstatě víme jen velmi málo. Jisté informace zůstanou navždy skryté, jiné se pomalu odkrývají zejména díky exponenciálnímu vývoji vědy. Umění i věda provázely zrození a vývoj lidstva a zrcadlily jeho konkrétní éry a stádia. Jedna z teorií evoluce je založena na tom, že se čtyřnohý lidoop postavil na dvě nohy, aby se mohl podívat na hvězdy a začít rozkrývat záhadné souvztažnosti mezi nimi.
Megalitické stavby vznikaly zcela nepochybně na základě pozorování pohybu vesmírných těles a jejich půdorysy jsou dodnes dechberoucím svědectvím o sofistikovanosti tehdejšího člověka. Řečtí atomisté uvažovali o vesmíru jako o složenině z neměnných částí putujících prázdnem. Aristarchos ze Samu byl prvním filozofem, který navrhl koncepci vesmíru coby heliocentrického systému a Ptolemaios byl zase zastáncem systému geocentrického. Aristoteles došel k závěru, že má-li stín Země při měsíčním zatmění kruhový tvar, musí být naše planeta kulatá.
Tycho de Brahe dokázal měřit geometrizovaný pohyb Země a Marsu, jejichž linky vytváří přesnou rozetu.
Rudolfinská Praha byla plná astronomie a soch obsahujících astroláby, vizíry a modely Sluneční soustavy. Johann Wolfgang Goethe, René Descartes i Isaac Newton byli fascinováni světlem jako takovým a snažili se dopracovat k jeho podstatě. Všechna tato témata mají svůj základ ve vesmíru a tyto nutkavé tendence k jeho poznání se v období od řeckých filozofů až do současnosti staly nepřetržitým uměleckým motivem.
Každé revoluční poznání s sebou nese změnu paradigmatu, která následně přímo ovlivňuje zásadním způsobem ostatní diskurzy – ať se jedná o revoluci heliocentrickou, vznesení teorie relativity, nebo dlouho očekávané výsledky vědeckého snažení Evropské organizace pro jaderný výzkum (CERN).
Éra mimozemských sond posouvá hranice poznání mnohem dál, například sonda Cassini vyfotografovala na pólu Saturnu gigantickou hexagonální bouři, tedy obrovská plynná mračna točící se ve tvaru šestiúhelníku, o jehož původu nevíme takřka nic. Na ostatních plynných obrech (Jupiter, Uran, Neptun) dochází k zvláštnímu úkazu diamantového deště, jehož vnitřní sktruktura je založena na geometrii platónských těles. Stavba orbitálních teleskopů nám za několik let poskytne možnost vidět blíže k samotnému počátku vesmíru.
Výše uvedený výčet událostí a osobností je nekomplexní a zkratkovitý. Má však ilustrovat dlouhodobou cestu lidstva k hranicím poznání. Noční obloha, řád a cyklus – to byly odjakživa inspirační kanály umění a věd, zejména filosofie, které v ideálním případě stojí bok po boku a jedna podporuje druhou.

Výstava SPACE přímo navazuje na koncepci galerie Kvalitář prezentovat umění, design a architekturu v jednom koherentním celku. Tento princip „gesamtkunstwerku“ jsme se pokusili vtisknout i této výstavě a představili jsme ty umělce, designéry a architekty, pro které je téma vesmíru přirozenou inspirací, nikoli pak motivem, který funguje pouze na bázi vizuální podobnosti, nebo metafory. K této trojici uměleckých disciplín jsme do galerijního prostředí přizvali i vědu – matku racionálního a empirického poznání. Je to totiž právě syntéza oborů uměleckých a vědeckých, jejichž kooperace by měla divákovi nabídnout širší horizont poznání. Pokud zůstane na konci otazník a nikoli tečka, bude to jenom dobře.

Jan Dotřel