Letošní rok designových výstav v galerii Kvalitář je věnovaný oblasti, ve které má český design velmi stabilní renomé – sklu. Nejsou to pouze vhodné podmínky písečného podloží severních Čech, tradice a zručnost sklářského řemesla, ale nejvíce je to snad kreativní myšlení a tvrdá práce českých designérů, díky nimž máme v této komoditě tak dobré jméno.
Jen málokdo by oponoval názoru, že skutečně pevný základ veškerého snažení začíná ruku v ruce s kvalitním vzděláním a tvůrčím dialogem pedagog – student. Sklářské umění v sobě tuto podmínku ukrývá ještě o řád více, neboť se jedná o rukodělné řemeslo, spojené s aspekty uměleckými, obchodními i produkčními. Na výstavě 1matr1kulace máme možnost nahlédnout přímo do nitra začátku několikaletého zázemí ateliéru Sklo, který před rokem začal vést Marcel Mochal z designérského studia LLEV. Společně s teoretikem a pedagogem Univerzity J. E. Purkyně Jaroslavem Polaneckým a odbornou asistentkou a sklářkou Barborou Štefánkovou se rozhodli tento nesnadný obor zcela nově uchopit. Již po prvním roce je vidět, že čerstvá energie ateliéru přinesla zcela nesporné pozitivní výsledky.
První strana mince nabízí inovativní přístup vůči nově nastupující sklářské generaci, které se tento ateliér snaží vytyčit správně profilovanou cestu plnou výzev a příležitostí (mimo jiné v podobě zde prezentované výstavy). Vedení ateliéru studenty bakalářského programu nikterak kreativně nesvazuje, ale zcela znatelně je nutí již od samého počátku ke komplexním řešením daných problémů. Výborným příkladem zaměření se na komplexnost pojímání pedagogického přístupu byla tvorba nové školní galerie nebo společné cesty za poznáním zahraniční designérské scény. Na straně druhé můžeme vidět profilovaný přístup vůči magisterským studentům, jejichž práce vykazují určité společné aspekty ateliéru, kterým bych zde věnoval bližší pozornost.
Bezpochyby neobyčejné dílo Nikoly Čermákové nazvané příznačně Akce – reakce je skvělým příkladem designérské práce, která v sobě pojí konceptuální, kinetické i technicistní aspekty. Dílo se skládá z dominantní skleněné koule plnící funkci kyvadla, tedy tělesa volně otočného kolem vodorovné osy. Divákovou interakcí – uvedením této koule do pohybu – se spustí řetězová reakce postupného rozsvěcování kabelového labyrintu. Záměr autorky mapuje teorii kauzality, každodenního rozhodování, „butterfly“ efektu, jednoduše procesů, se kterými je každý z nás neustále konfrontován. Sklářské umění v podobě perfektně vyrobené koule opatřené skleněným závitem zde syntetizuje s konceptuálním pojetím celé práce, což je na poli českého designu přístup spíše ojedinělý.
Projekt Marcely Šilhánové Naprostý průměr je postaven na zkoumání sociologického jevu. Katalyzačním podnětem zde bylo zamyšlení se nad podstatou dravého kariérního růstu, který je často designérům vlastní, kontra pozvolnému až stoickému životnímu přístupu. Tento smířlivý posun ve vnímání autorky vycházel ze zkoumání Gaussovy křivky poukazující na majoritní zastoupení inteligenční a schopnostní úrovně většinové společnosti a následné snaze o reflexi průměrnosti jako takové. Průměrnost se rozhodla ztvárnit kinetickým objektem obsahujícím ve svých útrobách kouli, která jej permanentně stabilizuje i vychyluje zároveň. Tento objekt je tedy kinetickou sochou, jakýmsi soustředným kyvadlem, které osově neustále mění svou pozici.
Celkové site-specific pojetí výstavy 1matr1kulace, jejíž instalace se v čase rozevírá a mění tak svou podobu, výborně ilustruje nové obecnější pojetí tohoto ateliéru. Jeho společnými proměnnými může být jednoznačná snaha o expanzi skla jako takového, neboť je to materiál zcela bezpochyby nadčasový. Dále je to pojímání designérských technik v konfrontaci s moderními technologiemi a v neposlední řadě celý ateliér jeví explicitní snahu o překračování zažitých mantinelů tohoto oboru, za což si jej po prvním absolvovaném ročníku můžeme velmi vážit.