Galerie Kvalitář představuje výstavu A 440 / Gramofon jako objekt, která se zaměřuje na jeden z podstatných elementů interiérové kultury a na méně prozkoumanou oblast designu. Permanentně jsme obklopeni časoprostorem. Design na něj navazuje produkcí artefaktů, které reagují zejména na jeho hmotné aspkety. Tato výstava se však věnuje více kvalitám zvukovým, nikoli však výhradně.
Rodinná firma 440 Audio Tomáše Jiráčka staršího a mladšího se zaměřila zejména na estetické kvality zvuku. Již delší dobu se totiž věnují budování hi-end poslechových aparatur. Nyní se však rozhodli pro tvorbu vlastního designového produktu – gramofonu, jehož základ vystavěli na spojení mezi funkčností přístroje a jeho precizní vizuální podobou, která sofistikovaně zrcadlí jeho charakteristiky. Právě volba gramofonu není náhodná, neboť vinylové desky zažívají v současné době svou renesanci a po celou dobu své existence nikdy neztratily svůj kvalitativní akustický monopol, a to i ve srovnání s digitálními formáty.
Gramofon jako takový bývá velmi často vnímán jako „pouhý“ přehrávač; jakožto technologická nezbytnost k cestě za perfektním zvukem. Tento stereotyp se však Tomáš Jiráček se synem rozhodli překročit tím, že gramofon povýšili na samostatný designový objekt. Na artefakt, který nespadá pod aktuální krátkodobé spotřební trendy, nýbrž se stává autonomní součástí v interiéru sběratele, milovníka hudby, výtvarného umění a kvalitních vjemů obecně. Cesta k tomuto cíli logicky nevede skrze produktovou střední třídu, ale míří na exkluzivní klientelu pomocí precizace materiálu, výrobních technologií i párování gramofonů s těmi nejlepšími reproduktory.
Prožitek z poslechu hudby je rituál. Vinyl i jeho obal jsou často grafickými a výtvarnými díly, která (nejen) díky svému formátu vybízejí k celkově hlubší kontemplaci. Při vložení desky na otočný talíř se v případě gramofonů 440 Audio nosič neuzavírá pod žádné poklopy, ale vystavuje na odiv kinetický proces kontaktu jehly a točící se desky. Konstrukce gramofonu je „odhalená“, tedy kostra všech komponentů přístroje je viditelná a zdůrazněná. Otočnému talíři je dána patřičná důležitost i proporce, motory pohánějící gramofon jsou v tomto případě externí, a divák tak může vidět, jak nylony v pravidelné frekvenci 33,3 otáček za minutu stroj pohánějí. Taktéž se zde také nachází těžiště gramofonu, které je pro dokonalý poslech velice podstatné, neboť čím je stabilnější, tím více eliminuje otřesy stroje a zajišťuje tak plynulý kontakt vinylu s jehlou. Samotnému materiálu těžiště byla věnována zvláštní pozornost; Jiráčkovi totiž pečlivě volí buď ušlechtilá dřeva, sklo s přirozenými perforacemi zdůrazňující krystalický efekt či různorodou paletu kamenů.
Za zmínku stojí rozkrytí čísla 440, které stojí jak v názvu firmy, tak i této výstavy. 440 herzů je frekvence tónu komorního A, tedy tónu, dle kterého se ladí nástroje v symfonickém orchestru. Klasická (a designově dokonalá) ladička, tedy dvouramenná ocelová tyčka ohnutá do tvaru písmene U, byla vynalezena až na začátku 18. století. Tento jednoduchý kovový tvar za určitých podmínek vydává stabilní a přesný zvuk, dle kterého bylo možné spolehlivě kalibrovat dobovou hudební normu. Tento příklad může dobře ilustrovat skvělý záměr vynalezení krásného a zároveň plně funkčního gramofonu, který se z oblasti klasické audiotechniky rázem mezioborově přesunul spíše do sféry vysoce ceněného designového díla. Tento přesah i velmi dobře koreluje se snahou Galerie Kvalitář, která usiluje o spontánně se prolínající oborová pole volného umění, designu a architektury do jednoho komplexního celku.