(RE)FRAMED
(RE)FRAMED
(RE)FRAMED
(RE)FRAMED
(RE)FRAMED
(RE)FRAMED
(RE)FRAMED
(RE)FRAMED
(RE)FRAMED
(RE)FRAMED
(RE)FRAMED
(RE)FRAMED
(RE)FRAMED

(RE)FRAMED

Petr Dub, Marek Habr, Zdeněk Porcal

3. 10. 2014 – 14. 11. 2014


Výstava se koná v rámci Festivalu Fotograf #4 – „vidět a věřit“
 
Projektem autorské trojice Petr Dub, Marek Habr a Zdeněk Porcal potvrzuje Galerie Kvalitář svou identitu prostoru pro setkávání současného umění, architektury a designu. Koncept výstavy představuje apropriační přístupy spojené s novou interpretací Dubova letitého cyklu s názvem Reframed.
 
Ústředním námětem této série je především práce s „přeformátováním“ média klasického závěsného obrazu do formátu plastického objektu. Výsledné umělecké dílo zkoumá aktuální technické možnosti média malby a otevřeně reflektuje dispozice výstavních či architektonických prostor s různou sociální funkcí. Hledání optimálního vztahu mezi uspořádáním třídimenzionálních objektů a konkrétními instalačními možnostmi ovšem v daném případě nekončí pouze u variování různých perspektiv.
 
Dub si dobře uvědomuje, že následná fotodukmentace fyzickou situaci divákovi zprostředkovává pouze omezeně a sama se trvale osamostatňuje jako autonomní forma interpretace reality. Moment, kdy na scénu vstupuje fotograf, nepovažuje za výhradně mechanický a v tomto ohledu chápe i výjimečnost působení svého kolegy Zdeňka Porcala, se kterým na cyklu Reframed spolupracuje od roku 2011. Vzájemná spolupráce nakonec vedla i k čistě fotografickým výstupům, ve kterých Porcal interpretuje celý cyklus reverzně pomocí jednoduché techniky čtení figury a pozadí. Dřevěnou lať potaženou malířským plátnem svého kolegy používá v sérii desítek snímků jako fotografickou pomůcku k poměřování krajiny i architektury.
 
Ve výstavě (RE)FRAMED se nakonec potkávají oba přístupy s architektonickým (ne)řešením architekta Marka Habra, spoluzakladatele studia a galerie Kvalitář. Habr ve finální instalaci ustupuje počáteční představě specifické konstrukce prezentující původní „vzor a obraz“ a prostor galerie nechává zdánlivě prázdným pro pochopení různých realit. Spoře osvětlená galerie se v podání trojice stává pastí na realitu – projekční místností, ve které se střetávají zastavené momenty reálného světa a jejich bezprostřední umělecká reflexe.